Novopečení majitelé bíglů se často ptají, zda je pro jejich psa vhodnější obojek nebo postroj. Dříve než padne rozhodnutí, měly by být vzaty v potaz následující informace: Bíglové jsou plemeno lovecké typu honiče a ne následovací. Proto když jdou na procházku, tak často zatáhnou k zajímavým pachům. Je to pro ně přirozené a rozhodně ne nic osobního proti majiteli. Pro bígla je ideální, může-li mít kontrolovaný pohyb a také prostor vyběhat se navolno a možnost následovat své instinkty. Pokud bígl na vodítku tahá, změna z obojku na postroj ho v tom neomezí. Je nutné psa vycvičit, aby netahal a chodil spořádaně. Vše je možné docílit správným výcvikem a odměnami.
A nyní několik informací k postrojům. Původně byly postroje navrženy pro psy pracující v několika různých rolích. Psi jako sibiřští husky a aljašští malamuti tahají sáně a postroj jim dovoluje se více opřít do tahu a zvládnout větší zátěž. Jejich postroje jsou však velice specifické a jsou navrženy tak, aby neomezovaly pohyb předních končetin.
Mnoho dnes moderních postrojů bohužel pohyb předních končetin omezuje, jelikož jsou posazeny na ramenním pletenci. Mimo to, že to pro psa může být velice nepohodlné, může dlouhodobé používání nevhodných postrojů vést až k trvalým následkům. Někteří psi na postroji méně tahají z jednoduchého důvodu – pohyb na postroji jim způsobuje bolest.
V některých případech mohou být postroje doporučené, například pro bígly postižené IVDD nebo SRM – každopádně si je třeba uvědomit, že se jedná o speciální ortopedické postroje.
V každém případě jsou postroje nevhodné pro štěňata, která se v prvé řadě učí správnému vychování a klidnému pohybu na vodítku a u nichž stále probíhá vývoj a růst.
Samantha Goldberg (beaglehealth.info), redakčně zkráceno