Canisterapie

Canisterapie je pozitivní až léčebný kontakt psa a člověka. Existuje více definic canisterapie, jejich společným rysem však je, že pracuje s pozitivním vlivem psa na stav klienta, zejména psychický ale také fyzický. „Pouhou přítomností dokáže pes vyvolat dobrou náladu a kde nechybí dobrá nálada, jde i uzdravování zpravidla lépe.“

Canisterapie lze využít jak ke zklidnění a soustředění tak i k aktivizaci klientů. Jejím prostřednictvím lze působit i přímo na fyzický stav klienta, zejména během polohování, při kterém využíváme vyšší tělesné teploty psa, než je teplota člověka a také pravidelných pohybů psího těla při dýchání.

Canisterapie může probíhat formou individuální canisterapie s jedním klientem, skupinové canisterapie, nebo pobytové canisteprapie. Nejvíce je využívána individuální a skupinová forma.

Než se pustíte do přípravy ke zkouškám, je důležité si odpovědět na otázku, zda se chcete canisterapii skutečně věnovat a proč.

Jde-li Vám pouze o splněnou zkoušku do sbírky, pak ušetřete sebe i nás ztraceného času. Stejně tak, pokud si chcete canisterapií vydělávat. Jestliže Vás k nám přivedly ušlechtilejší pohnutky jako touha pomáhat a uspokojení z rozdávané radosti druhým, pak jste tu správně.

Canisterapie je vykonávána zpravidla v dopoledních hodinách, zřídkakdy i odpoledne. Canisterapeuté se jí věnují ve svém volném čase, mimo pracovní dobu, dochází ke klientům pravidelně, několikrát do měsíce, třeba i každý týden. Je třeba si uvědomit, že canisterapie není jako kynologický sport. Nehoníme se za výkony nebo množstvím klientů a její výsledky jsou těžce měřitelné, mnohdy je nám odměnou jen úsměv klienta nebo jeho dobrá nálada. Canisterapie je o vnitřním přesvědčení, že děláme správnou věc a pomáháme druhým.

Canisterapie nám zabere pravidelně několik hodin času, je třeba počítat s vyzvednutím a vyvenčením psa, cestou i časem na samotný výkon canisterapie a zamyslet se nad tím, jestli jsme ochotni tento čas věnovat druhým lidem.

V průběhu canisterapie majitel neustále sleduje svého psa, čte jemné signály, které k němu jeho pes vysílá a musí na ně reagovat, umět poznat, kdy pes začíná být unavený, kdy mu daná činnost není příjemná a v takových chvílích umožnit svému psovi odpočinek a relaxaci. Nikdy nenutíme psa, do činností, které dělat nechce, ať už z jakéhokoli důvodu.

Pro samotného psa je canisterapie nesmírně náročnou činností. Nejenže se pes musí v jejím průběhu neustále kontrolovat, být v klidu, reagovat na povely majitele, ale ještě vnímá po celou dobu stav klienta a reaguje i na něj. Po canisterapii rozhodně není vhodné plánovat psovi trénink agility nebo jiné náročné aktivity. Pes si potřebuje dopřát relaxaci a odpočinek, ať už procházku nebo klid v pelíšku.