Bíglové patří ke skupině loveckých psů, u kterých je zbarvení standardem definováno jako „jakékoliv zbarvení uznané pro honiče“. To znamená, že žádné zbarvení ani žádná barevná kombinace neodpovídá standardu více než jiná. Rozmístění barev, barevných ploten a skvrn je zcela libovolné s výjimkou povinně bíle zbarvené špičky ocasu. Standard FCI zmiňuje jen jediné zbarvení jako vylučující, a to játrové.
Bíglové mohou mít na hlavách bílé lysinky různé velikosti a šířky, ale mohou mít hlavu celou bílou nebo celou hnědou, mohou mít i jinak zbarvené uši než hnědé. Jejich končetiny bývají obvykle bílé, ale někteří bíglové je mají hnědé a jen na konci mají bílé ponožky, někdy ani to ne.
Tricolor - Tříbarevné zbarvení
Tříbarevně zbarvení bíglové mají různě velké plotny nebo skvrny černé, hnědé a bílé barvy. Je to zbarvení nejběžnější a mnohdy je mylně vykládáno jako jediné správné. Tento typ zbarvení je dominantním zbarvením a v nějaké variantě tohoto zbarvení se rodí téměř 80 % bíglů.
Hnědá bývá v odstínech od světle hnědé až žluté až po výraznou červeně hnědou. Barva sedla může být černá i hnědočerná. Sedlo může být buď celistvé, nebo může být rozděleno na různě ohraničené nepravidelné plotny.
Bicolor - Dvoubarevné zbarvení
Toto zbarvení je relativně méně časté. Aby se narodil takto zbarvený jedinec, musí vlohu pro tuto barvu nést oba rodiče.
Základní bílá je doplněna plotnami a skvrnami odstínů hnědé barvy, jejichž intenzita se pohybuje od světlé až po tmavou. Podle intenzity hnědé se rozlišují variety zbarvení tzv. lemon & white (citronová a bílá), kde hnědá je jelice světlá, skoro žlutá a bílá mívá smetanový nádech; tan & white (hnědá tříslová) a red & white (výrazné hnědé až hnědočervené cihlové zbarvení). Je zajímavé, že pro lemon & white zbarvení bývá charakteristické velmi tmavé, skoro černé zbarvení nosní houby, kdežto rázy tan & white a red & white mívají nosy zbarvené masově či játrově. Intenzita barvy nosu v rázech masové až játrové barvy může během roku kolísat v závislosti na ročním období a u fen také v závislosti na hormonálním cyklu.
Zase se zde vyskytuje mnoho barevných variant od celoplášťového rozložení barvy po bígla, na němž bílou barvu oživuje pouze několik hnědých skvrn.
Pied
Jedinci zbarvení v typu pied mají barevných plotnách a skvrnách namíchány (namelírovány) vícebarevné chlupy. Podle barvy, která převažuje, rozlišujeme psy lemonpied, harepied a badgerpied. Lemonpiedi mají převážně světlé až krémové chlupy, mezi nimiž prosvítají chlupy s černou a bílou špičkou. Chlupy harepiedů jsou převážně hnědé a melír tvoří chlupy zakončené černou barvou. Barevně tedy připomínají srst zajíce, a proto se tato varianta označuje jako zaječí melír. Chlupy badgerpiedů jsou naopak převážně černé a melírují je chlupy s bílou špičkou. Tato barevná varianta se označuje jako jezevčí melír. Barevné varianty s pied jsou nejméně se vyskytující variantou barevných rázů u bígla. Opět platí, že vlohu pro pied musí nést ve svých genech oba rodiče.
Mottled
Mottled jsou bíglové, kteří mají v bílých plotnách (hlavně na nohách a čenichu) malinké flíčky hnědého nebo černého zbarvení. Tyto drobné flíčky se mohou vyskytovat spolu se všemi barevnými variantami. Rozeznáváme tedy tzv. tricolor mottled (tříbarevní kropenatí), lemon mottled (citronoví kropenatí), tan mottled (hnědí kropenatí), a red mottled (červení kropenatí). Štěňátka, která se narodí jako mottled, mají charakteristické tmavé flíčky na polštářcích tlapek, které s věkem splývají a tmavnou, takže typický mottled má tmavé polštářky tlapek. Další charakteristický rys je, že bílá barva mottled bíglů bývá spíše smetanová než čistě bílá a velmi často je vidět okolo čenichu a na konci tlapek smetanové až špinavě světle hnědé zbarvení. Nosy typických mottled bíglů mívají zvláštní šedohnědý nádech. Charakteristické flíčky mottled bíglů se také objevují během několika dní po narození.
Zbarvení bíglů a výstavy
Standard neřeší velikost, symetrii ani rozmístění barev (s výjimkou požadavků na bílý konec ocasu). Je ovšem pravda, že barva a rozmístění barevných skvrn může vytvářet barevné iluze, což někdy hraje ve prospěch vystavovatele bígla a někdy proti němu. Dobrý rozhodčí by měl se hrou barev počítat a měl by posuzovat skutečnost, nikoliv barevné iluze. Např. hlava se širokou bílou lysinou uprostřed se může jevit jako široká v lebce, bíglové s výrazným černým pláštěm od krku k ocasu mohou působit delší, bílé pruhy na hřbetě mohou vyvolávat dojem nerovných zad, hnědé nebo černé zbarvení na končetinách až dolů k tlapkám může vyvolávat dojem volných loktů, špatného úhlení a pohybu.
Při posuzování bíglů na výstavách je nepřípustné, aby rozhodčí preferoval oblíbené barevné rázy. Je smutné, když rozhodčí, kteří mají oprávnění posuzovat bígly, vytýkají bikolorům a harepiedům světlý nos, který je povolen standardem. Občas jsme svědky, že před světlým krásně stavěným bikolorem či harepiedem rozhodčí upřednostní průměrného jedince s klasickým trikolorním zbarvením.