400 let př. n. l.

Období Starořecka

Nejstarší zmiňovaný standard pochází od Xenophona a je datován zhruba 400 let př. n. l. Popisuje honiče s plochou hlavou, černýma zářícíma očima, krátkými hrudními končetinami a dlouhým tenkým ocasem. Xenophonovi honiči byli silní, agilní, dobře proporcionální a rychlí. Moderním bíglům se pravděpodobně příliš nepodobali, ale myšlenka malého, silného honiče, který vydrží pracovat celý den, byla evidentní již tehdy.
550 př. n. l.

Období Starověké Sparty

Bígl je vůbec nejstarším plemenem honičů. První vyobrazení honiče pochází z roku 550 př. n. l. ze starověké Sparty. Jednalo se o sochu z mramoru. Do roku 200 je datována mozaika ze severní Afriky, spadající tou dobou pod nadvládu Říma, která vyobrazuje honiče podobné bíglům, jak honí lišky a zajíce a jsou doprovázeni jezdci na koních. Jako mnohé zvyky a sporty starověkého Řecka přijali Římané zvyk lovu s honiči. Římští legionáři pak přivezli tyto psy na Britské ostrovy.
9. - 16. st.

Normani začali osidlovat Anglii.

Další zmínky o bíglům podobných honičích nacházíme v devátém století, kdy Normani začali osidlovat Anglii. Okolo roku 1066 přivezl Vilém Dobyvatel z Francie honiče, kterému se později říkalo jižní honič. Ve čtrnáctém století se pak objevuje větší francouzský honič se zvučným hlasem, který je považován za jednoho z předků dnešních bíglů. Poprvé se slovo beagle objevuje v roce 1475 a je odvozeno od keltského slova „beag“ a staroanglického „begle“ znamenající malý. Obecně byl tehdy za bígla považován každý malý honič.

V průběhu 14. a 15. století

V průběhu 14. a 15. století se bíglové těšili mimořádné oblíbenosti u britské šlechty. Smečky krásných honičů vlastnil Eduard II. i Jindřich VII. V šestnáctém století se objevují zmínky o kapesních bíglech, které královna Alžběta nazývala zpívajícími bígly. O oblíbenosti bíglů svědčí i obrazy italského malíře Castiglioneho. Ten při své návštěvě Britských ostrovů zobrazoval honiče, kteří se bíglům nesmírně podobají.
17. - 18. st.

Rozkvět sportovních honů,

Sedmnácté a osmnácté století lze považovat za rozkvět sportovních honů, které dosahovaly velké obliby. Zejména lov lišek na koňských hřbetech se smečkou slídících honičů byl u šlechty velmi oblíben. Tím stoupala obliba bíglů, ale i větších honičů, harrierů a foxhoundů. Bíglové byli preferování také pro svou hravost a malou velikost.

Často je mylně usuzováno, že bíglové jsou menšími potomky foxhoundů. Opak je ale pravdou. Foxhoundi byli vyšlechtěni z bíglů a jsou jejich přímými potomky.

2. pol. 19.st

V roce 1873

V roce 1873 byli bíglové v Británii oficiálně uznáni jako plemeno.

První Westminsterská výstava v USA se konala v roce 1877 a o rok později bylo rozhodnuto, že psi budou oficiálně posuzováni systémem bodování.

Za zlomový lze označit rok 1884, kdy komise pro standard bígla předložila oficiální standard a bodové hodnocení Americkému klubu anglických bíglů, který byl akceptován a později i publikován. Z tohoto standardu vychází aktuálně používaný AKC standard. Bíglové byli toho roku v USA uznáni jako plemeno. Také byla poprvé stanovena striktní maximální kohoutková výška, a to 38,1 cm (15 palců).

National Beagle Club

O čtyři roky později byl založen National Beagle Club, který dodnes sdružuje chovatele a příznivce bíglů v USA. V roce 1890 byl v Británii založen Beagle Club. Britský bígl klub zveřejnil svůj první standard v roce 1895 a o rok později se konala první výstava. V roce 1899 nacházíme také zmínku o kapesním bíglovi, který nepřesahoval výšku 25,4 cm (10 palců), avšak měl být ve všech směrech proporčním, jen velmi malým, kvalitním bíglem.
19.st

Kapesní bígly

V Anglii byl v roce 1901 popsán standard pro kapesní bígly, kteří byli na výstavách posuzováni v samostatných třídách, a to dokonce v krátkosrsté i hrubosrsté varietě.

Prvním britským šampionem se v roce 1926 stala fena Belton Scornful, která pocházela z lovecké smečky.

Za zvýšení obliby u bíglů v USA stojí i Ch. Meadowlark Draftsman, který získal ocenění Amerického kennel clubu pro nejlepšího psa amerického chovu všech plemen za rok 1939.

Po druhé světové válce se ve Spojených státech stal nejúspěšnějším bíglem Ch. Duke Sinatra. Stal se z něho zároveň nejpublikovanější bígl, neboť jeho fotografie se objevovaly v mnoha kynologických časopisech a knihách, čímž velice pozitivně ovlivnil představu o tom, jak má vypadat správný bígl.

Obliby se v padesátých letech těší bígl i v Británii, kde si získává mnoho příznivců a objevuje se velký počet nových chovatelů. Zároveň se díky chovatelským kontaktům začínají vozit psi ze Spojených států. Mnoho z nich se do Británie dostalo díky tomu, že již v USA nesplňovali výškový limit 38,1 cm (15 palců), avšak v Británii byli úspěšnými výstavními psy, kteří se značně uplatnili i v chovu.

Národní speciální výstava bíglů

V roce 1970 se konala první národní speciální výstava bíglů v USA v Aldie ve Virginii, kde má klub vlastní nemovitosti a dodnes tam pořádá výstavy. V padesátých letech se bígl stal nejpopulárnějším plemenem (dle počtu zapsaných jedinců do plemenné knihy American Kennel Clubu) a od té doby se pravidelně umisťuje v top desítce. V roce 1986 federální ministerstvo USA založilo bíglí brigádu, která je dnes nazývána „psí detektoři“. Tito psi pracují na většině mezinárodních letišť a kontrolují zavazadla cestujících pod heslem „chráníme americké zemědělství“.
Podívejte se

Zdroje

ADAMSON, E. 2005. Tracking The Beagle’s History. All About America’s Favorite Dogs: Beagles. 05 (5). p 5-13.

BRACE, A. 1997. Beagles Today. Howell Book House. New York. p 176. ISBN 0876050860

FRNČOVÁ, L. 2000. Bígl. Dona. České Budějovice. 91s.

KITCHELL, C. 2004. The Development Of The Beagle Standard. Show Beagle Quarterly. 10 (2). June 2004. p. 43-63.

KITCHELL, C. 2008b. Pocket Beagles: Fact Or Fiction? (14). 3. September 2008. p. 20-54.

MUSLADIN, J.M.,

MUSLADIN A.C., LUEKE A.T. 1998. The New Beagle. Howell Book House. New York. p 256. ISBN 0876050283

PAVIA, A. 1998. Beagle Essence. All About America’s Favorite Dogs: Beagles. 98 (5). p 12-23.

SALZBERG, K. 1998. What’s In A Name? All About America’s Favorite Dogs: Beagles. 98 (5). p 117.

SUTTON, C. 1972. Beagles. Arthur Braker. Bristol. p 125. ISBN 0213164094

Podívejte se

Historie chovu v ČR

Zakladatelkou chovu bíglů v ČR byla fena Foltos Bogarfülü Alin dovezená z Maďarska v roce 1985 Annou Krejzkovou. Dalšími importovanými bígly byli fena německého chovu Oriette von Grünen Meer Jana Budky a sourozenci fena Budapest Beagle Boogie-Woogie a pes Budapest Beagle Bongo dovezení z Maďarska manžely Weinlichovými. Všichni tito bíglové byli, samozřejmě s přispěním kvalitních zahraničních plemeníků, solidním základem pro budoucí dynamický rozvoj chovu bíglů v tehdejším Československu.

V pozdější době k nim samozřejmě přibyli další psi importovaní z renomovaných chovatelských stanic v Německu a Belgii. Český chov se tak dostal na velmi slušnou úroveň, o čemž svědčí četné výstavní úspěchy našich psů v zahraničí stejně jako zájem zahraničních chovatelů o některé kvalitní plemeníky českého chovu. Přes velký nárůst popularity tohoto plemene, která s sebou obvykle přináší zvýšený zájem „množitelů“ psů, má chov bíglů v ČR stále velmi kvalitní chovnou základnu.