V sobotu 6. dubna 2019 se na cvičáku v Praze-Motole konalo setkání bíglů nad základní poslušností. Pod záštitou Beagle Clubu ČR, jemuž tímto patří srdečný dík, celou akci zorganizoval Sorbon Mantis alias Karkulín. Jako cvičitelku sehnal Áju Bartošovou, zapálenou kynoložku, ke které pravidelně dochází na hodiny. Ája se na výcvik bíglů sice nezaměřuje, ale flekaté plemeno ani nezavrhuje jako nevychovatelné. Karkulín k ní chodí už tři roky – Ája mu od začátku sedla svým přístupem ke psům i jako člověk.

Na cvičáku v Motole, kde Ája běžně trénuje poslušnost, agility či nosework, nás ráno celkem nečekaně přivítalo sluníčko. Bylo jasné, že se nebudeme zavírat v hale a poslušnost budeme cvičit hezky na čerstvém vzduchu. V deset hodin už bylo na travnatém plácku přebíglováno – dorazilo celkem 6 pejsků a 2 fenečky, z nichž jedna začala večer před tím hárat. Do party jsme ji ale velice chtěli, takže jsme si řekli, že teprve uvidíme, jak moc bude pejskům vonět a jestli to vůbec bude nějaký problém.

Cvičitelka Ája nás uvítala slovy: „Ty jo, já jsem včera fakt nic nepila, ale těch karkulínů tu najednou vidím nějak hodně.“ No bodejť, když se nás sešla krásná smečka samých trikolorů 😊

Výcvikový den byl rozdělen do dvou bloků po 2,5 hodinách, oddělených hodinovou pauzou, aby psíci mohli načerpat sílu a páníci se dojít občerstvit do přilehlé hospůdky.

Po úvodním seznámení jsme se s Ájou v první výcvikové části zaměřili na to, abychom svého pejska uměli hezky namotivovat na sebe. Zkoušeli jsme to v různě těžkém prostředí. Nejprve každý ve svém koutku, poté všichni pejskové strašně blízko u sebe (a světe div se, háravka jako by neexistovala!), pak mezi hračkami, a nakonec i u pohozených pamlsků. Dopolední výcvik jsme zakončili motivačním přivoláním, které jsme opět zkoušeli v různě těžkém prostředí. Zde naprosto pohořel Karkulín, který se na mě při přivolání přes terén posetý všemožnými hračkami úplně vybodl, zamířil k největší hračce, popadl ji a začal s ní provokativně běhat po celém cvičáku, aby se pochlubil, jak nade mnou vyzrál. Všichni ostatní to zvládli na jedničku s hvězdičkou, dokonce i Goldík, který neběhá na pamlsky, ale na pískací hračky! Jeho panička dokázala skvěle přepískat jinou pohozenou pískací hračku, takže Goldík ani vteřinu nezaváhal, jakým směrem má běžet.

Hvězdou dopoledne se stal pejsek Buddy, který zpočátku působil nezvladatelně, ale jakmile se páník začal chovat, jak mu Ája radila, pejsek najednou začal sekat dobrotu. První běh motivačního přivolání byl u Buddyho dost váhavý, polovinu trasy ušel krokem, otáčel se za sebe a bylo vidět, že se hodně rozmýšlí, jestli se mu vyplatí za svým páníkem běžet, nebo ne. Druhé kolo bylo o něco suverénnější, ale když se pak ve třetím, nejtěžším běhu za páníkem rovnou rozběhl, všichni včetně Áji jsme propukli v hurónský jásot. Buddy i jeho páník jsou prostě šikulové.

Po obědě následovala nejprve trocha teorie: Ája nám vysvětlila rozdíl mezi výchovou a výcvikem psa a jasně definovala, kdy na pejska použít pozitivní motivaci a v kterých situacích by takový přístup psovoda byl nepatřičný, bez valného výsledku. Plynule jsme navázali nácvikem zákazového povelu „FUJ“, a to hned na kusu pohozené voňavé klobásy. To se pejskům moc líbilo, hlavně Phoebince, které se jako jediné podařilo kousek klobásy ulovit. Zvolila totiž velice dobrou strategii. Předstírala, že ji ta uzenina vůbec nezajímá, a když panička polevila v pozornosti, neuvěřitelnou rychlostí ji zhltla. To byla lekce pro nás pro všechny a pak už jsme si na tu bíglí přetvářku dávali obrovský pozor. Následně jsme cvičili odložení a chůzi u nohy. To už pejskové i jejich páníkové po celém dni dobře věděli, jak si mezi sebou udržovat ten správný kontakt, aby jakákoli rušivka prošla bez povšimnutí, takže tyhle dva cviky zvládli levou zadní ve všech úrovních obtížnosti.

Odpolední část moc hezky zdokumentovala fotografka Maky. Na závěr jsme pro ni sehráli ještě jedno kolečko motivačního přivolání, z čehož vznikly nádherné fotky „letících“ bíglů.

Všichni jsme si celodenní setkání bíglů nad základní poslušností náramně užili. Pejskové odcházeli domů unaveňoučcí a s bříšky přeplněnými dobrotami, páníci v dobré náladě, že vědí zase o něco lépe, jak na toho svého flekáče, a Ája…? Ta byla naprosto unešená, jak jsou bíglové pracovití a šikovní a už se těší na další podobný výcvik 😊

Karolína Zamora

 

A co na to účastníci?

Moc děkujeme za opravdu skvělý den, všichni byli bezva, naprostá pohoda. Ájin výcvik je dobře nastavený, moc se mi líbilo, jak to všem šlo 🙂 Byl to pro mě velmi inspirativní den… jednotlivé aktivity byly výborně vysvětlené a pozitivní motivace zároveň s jasnými mantinely, kdy pes pochopí, co už by dělal špatně, je určitě ta nejlepší cesta nejen pro naše milované bíglíky 🙂

Budu se těšit na příští takovou akci 🙂 🙂

Miriam & Jamie

 

Haf milí bíglíci i dvounožci! Jmenuju se Ponny. Prvních devět měsíců života jsem strávila zavřená v kleci a byla jsem přesvědčená, že všichni lidi jsou k pejskům hrozně zlí. Ale pak jsem se dostala do útulku a pak do dočasky, odkud si mě loni v říjnu vybrala moje panička. Úplně se mi změnil život! Nejdřív jsem se teda bála úplně všeho. Ale pak se mnou začala chodit panička na cvičák a já jsem brzo pochopila, že je tam legrace a že se tam můžu těšit.

Ale ještě nikdy jsem nebyla na tak báječném cvičáku jako teď v sobotu. Samí bíglí kluci a jedna skvělá kámoška bíglice. Byla jsem z toho úplně paf, tolik flekatých pejsků na jedné hromadě! Nejdůležitější určitě bylo, že paní cvičitelka Ája konečně vysvětlila mojí paničce, že pamlsků musí být HODNĚ a že nesmí zapomínat na můj oblíbený párek a sýr.

Mně se teda líbilo nejvíc to cvičení s klobásou na chodníku. Jen škoda, že ta druhá šikovná fenečka, co stihla paní cvičitelce sežrat návnadu, šla dřív než já. Pak už si paní Ája tu druhou klobásu strašně hlídala. Tak jsem aspoň zkoušela ukrást druhým pejskům nějaký ten jejich pamlsek nebo na jejich dvounožce dělat velké smutné oči. To mi občas i vyšlo.

A pak přišla paní fotografka a vyfotila mě zrovna, když jsem se chystala uletět! Jsem na té fotce kus nad zemí, s plachtícíma ušiskama, tlapy na všechny strany a kormidluju ocáskem. Panička říkala, že mi to tam strašně sluší.

Takže moje díky patří Beagle Clubu, paní Áje i šikovné paní fotografce! Těším se zase někdy příště 🙂

Ponny & Katka

Komentáře nejsou povoleny.

Beagle Club ČR (c) 2008 | Používá WordPress, téma Beagles od simpleArt, hostováno u GIGASERVER | Všechna práva vyhrazena.